K volejbalu jsem se dostal v podstatě náhodou. Ve čtvrté třídě základky jsem se přihlásil na výběrové testy na sportovní volejbalovou školu v Čakovicích. Přijali mě a tak jsem z Proseka začal dojíždět do nedalekých Čakovic a seznamovat se s volejbalem.
První krůčky na volejbalové ZŠ
Školu tenkrát vedl p. Špaček, který vychovával dívky pro pražskou Rudou Hvězdu (dnešní Olymp Praha). Kluci hráli za Kompresory Praha a v tomto týmu jsem začínal i já.
Olymp Praha
Na konci žákovského věku se jsem dostal nabídku přejít do Rudé Hvězdy, znamenalo to další dojíždění, ale hlavně trénink pětkrát v týdnu. Také první výraznější kontakt s extraligovým celkem můžů, který ne zřídka trénoval či hrál bezpostředně po našich akcích.
Zůčastnil jsem se tehdy posledního federálního mistrovstí Československé republiky s týmem ve kterém působili z těch známějších např. Jan Jeslínek, Luděk Černoušek a Jumbo - Míla Javůrek.
Mé působení v Olympu mělo jedinou, ale zato dosti podstatnou kaňku, a to byla skutečnost, že jsem si moc nezahrál. Dva roky jsem to snášel, ale pak v prvním roce mezi juniory přišlo první zranění kontníku. V době rekonvalescence ve mě dozrálo přesvědčení, že bude lepší vrátit se zpět na Kompresory, které v tu dobu hráli první ligu juniorů.
Návrat na Kompresory
V Komprsorech jsem stihnul ještě závěr sezóny a snad i celku trochu pomohl k postupu do extraligy juniorů, kde jseme rok poté obsadily čtvrté místo. Pod vedením Franty Srbka tenkrát parta kluků z Proseka a okolí konkurovala mládežnickým centrům. V té době se myslím i formoval můj vztah k tomuto sportu. Prostě jsme tekrát všichni měli pocit, že jsme něco dokázali.
Fakulta tělesné výchovy a sportu - Trenérství volejbalu
S koncem studia na Střední Průmyslové škole strojní, kde jsme se naučil hlavně to, že strojařinu rozhodně dělat nechci, přišlo i rozhodování co dál. Volba byla jednoduchá - Fakulta tělesné výchovy a sportu - obor trenérství volejbalu. Díky bohu jsem udělal přijímačky a tak bylo o mém dalším působení rozhodnuto. Hned v prvním ročníku vznikla i moje přezdívka Čert, která je použita i v názvu tohoto blogu. Důvod byl jednoduchý, během prváku jsem měl dvakrát po sobě na noze kopyto (zranění kotníků) a když jsem k tomu byl trošku zarostlej, nebylo do toho čerta zas tak daleko. Když už jsem u těch přezdívek tak na Olympu mi většinou nikdo neřek jinak než Pasty.
Na fakultě jseme samozřejmě taky lecos odehráli a to především po turnajích ve smýšených družstvech. V celeku pod názvem Grupáč jseme s Márou Dlouhým a Láďou Němečkem taky pár turnajů vybojovali a přežili nejednu težkou kalbu.
Přechod do mužů a začátek trénování
S koncem juniorského věku jsem se jednu sezónu pokoušel prosadit v druholigovém týmu mužů, ale proti dospělým chlapům to bylo dost složitý. Po čase se naskytla příležitost a začal jsem trénovat přípravku, která byla těsně před rozpadem a byla kromě juniorů jediným mládežnickým celkem Kompresorů. A u toho trénování jsem vydržel dodnes.
Kunratičtí lvi
Zatím poslední volejbalovéu kapitolou mého života jsou Kunratičtí Lvi. Myšlenka založení tohoto celku se snad zrodila i na mé svatební hostině. S bývalými spoluhráči z Kompresorů jsem se přihlásily do čtvrté pražské třídy a každý rok postupovali o soutěž dál.
S příchodem rodiny jsme si ale musel udělat trošku víc času a tak vlastní hraní muselo ustoupit. I trénování jsem trochu omezil a trénuji už "jen třikrát" týdně.
Volejbalové publikování na webu
Na své 32 narozeniny jsem spustil web
Český volejbal a snažím se tak i svým dílem přispět k popularizaci tohoto sportu.
